Téměř každý z nás již vlastní osobní automobil, ať už pro svoje soukromé účely, nebo služební. V obou dvou případech se o ně musí pečovat, jako by se jednalo o člena rodiny. Většina řidičů, nebo řidiček využívá automobil po celý rok, ktežto někteří jedinci auto tzv. zazimují v garáži a na jaře s ním opět vyjedou na silnice. Tito řidiči pro to mají několik důvodů. Vzhledem k stálému růstu cen pneumatik si mnoho z nás již nemůže dovolit zimní pneumatiky a pokud ví, že se bez auta v zimě obejde, není co řešit. Mnoho řidičů si navíc ani na namrzlé silnice netroufá a tak raději využívá veřejnou dopravu, nebo chodí pěšky.
Ovšem dobu a pokrok člověk nezastaví a tak, i když se to nezdá, se pneumatiky stávají bezpečnější a bezpečnější částí auta.
Vraťme se ale do doby, kdy to všechno začalo. První kdo vynalezl pneumatiku byl v roce 1845 Robert William Thomson. Ovšem v té době nebyly vozidla u kterých by se tento vynález mohl uplatnit, proto se se časem zapomnělo a v roce 1888 se John Boyd Dunlop pokusil o znovusestrojení pneumatiky pro tříkolku svého syna. A úspěšně.
Od té doby pneumatiky prošly neuvěřitelně dlouhou obměnou, až do podoby, v jaké ji známe dnes. V současné době je jen těžko určitý počet druhů pneumatik, jelikož se využívaji snad u všech dopravních prostředků, kromě lodní dopravy.
Dnes se pneumatiky rozdělují na několik parametrů. Mezi ty úplně nejdůležitější patří samozřejmě nominální šířka pneu, index nosnosti, poměr nominální výšky pneumatiky k nominální výšce, která je udávána v procentech a mnoho dalších parametrů. Jedním z důležitých parametrů je i index rychlosti. Tento údaj udává maximální rychlost, kterou pneumatika může jet po dobu deseti minut bez toho, aby hrozilo jakékoli nebezpečí.
Pneumatika se nejčastěji skládá ze vzdušnice, neboli duše a z pláště – pneumatiky, která je z vulkanizované gumy. Vyjímku tvoří i samotné pneumatiky bez vzdušnice. Samotné pneumatiky slouží i jako primární zdroj odpružení celého auta.
Fonetip s.r.o.
