S kusem flákoty mezi zuby se člověk občas dobere zajímavých myšlenek. Vnímaje naplno kouřové aroma vepřového mezi dvěma mocnými loky piva přemýšlím, jestli vůbec něco podobného dokáže plynový gril. A pokud skutečně nedokáže, tak proč je zejména v baště veškerého grilování, tedy v Americe, tak populární.
Člověk se nutně dostane do fáze, kdy dojmy a dohady ustoupí tvrdým faktům. Co vlastně milujeme na grilované chuti masa, v čem se maso z grilu liší od masa z pánvičky a jak moc k tomuto fenoménu přispívá rozdílný zdroj tepla, rozuměj uhlí nebo plyn? A říct rovnou, že je to kouř z uhlí, by nebylo správné. Už jen kvůli tomu, že máme stále v ústech ten kus flákoty a s plnou pusou se přece nemluví.
Co tvoří unikátní chuť grilovaného masa?
Maso z grilu by mělo být šťavnaté až na hranici nedopečenosti, a přitom na povrchu opečené až na hranici spálení. Souhlas? Této kombinace na pánvi nedosáhneme, pokud nechceme mít na šnyclu po stranách uhelné kluzáky. Kontaktním způsobem prostě maso nikdy nepřipravíme tak, jako v proudícím horkém vzduchu. Ale pojďme po pořádku.
Co mají grily společné – připálené proužky
Tím, že většina masa není skutečně v kontaktu s kovem ani neplave ve výpeku, dostane spečenou kůrčičku, pod kterou zůstává pěkně měkká a šťavnatá. Naproti tomu tenké proužky, které vzniknou na styku masa s grilovací mřížkou, jsou bez větší diskuse spálené, a to tak, že mít takhle spečený celý povrch masa, letělo by do psí boudy. Známé „všeho s mírou“ zde platí opravdu doslova. V malé míře tato osmahnutá místa dodají celkové chuti onu kořeněnost a nasládlou chuť spáleniny, se kterou se to nesmí přehnat, ale u grilovaného masa ani nesmí chybět.
Co grily společné nemají – kouřové aroma
Hořící dřevěné uhlí voní. Můžete to zkusit říci sousedce, která nestihla sklidit prádlo před vaší víkendovou akcičkou, ale to je jiná pohádka. I v případě, kdy se vám povede udržet gril úplně bez kouře (vyfoťte to, podle mě to nejde), citlivější jedinci aroma kouře ucítí. Potíž je samozřejmě v tom, že olej a masové šťávy, které z kotlety pěkně kapou do uhlíků, kouře produkují opravdu hodně a ten není zrovna nejzdravější. Ale budiž. Zapamatujme si, že šťáva stékající z fláku masa není odpad, ale materiál, se kterým je potřeba ještě pracovat. Jen vědět jak.
Pokud si prohlédneme pajšl plynového grilu, zjistíme, že zmíněná šťáva nekape jen tak do záchytného lavoru, dokonce nehoří v plynových hořácích, ale odpařuje se po dopadu na důmyslně umístěné nerezové plechové střechy, tak zvaný flavorizér. Tyto plechové okapy nejen že chrání otvory plynových hořáků před zalepením, ale hlavně se jako první rozpálí a dál sálají teplo všemi směry, takže na profi plynovém grilu na rozdíl od uhlí nenajdete žádné horké a studené místo, pokud tomu sami nepomůžete nastavením výkonu jednotlivých hořáků. Odpařená šťáva tvoří světlý dým, který se pod poklopem plynového grilu obtáčí kolem grilovaného masa a výrazně posiluje jeho chuť.
V našem e-shopu máme samozřejmě oboje, protože víme, že každý kousek má svoje výhody. Grilování na uhlí je větší romantika, vážou se k němu menší vstupní náklady, ale je mnohem pracnější. Plynový gril prostě zapnete, počkáte pár minut, než dostane tu správnou teplotu, ale pak jedete naplno a nepotřebujete ani dobré plíce, ani něco měkkého pod koleny. Navštivte nás na www.homeware.cz
